Podrobnosti

Vytvořeno: 10. 11. 2010 19:11

Napsal Karel Nováček

Zobrazení: 4709

Skvělého úspěchu dosáhla 18-ti leté klatovská šachistka Kristýna Havlíková na Mistrovství světa dívek do 18 let v Řecku , kde obsadila výborné 4. místo a jen o pomocné hodnocení jí unikla bronzová medaile.

Po návratu z Řecka se nám Kristýna svěřila s prvními dojmy :

Kristýno, nejdříve obrovská gratulace, kam řadíš tento výsledek ?

Myslím, že to je největší úspěch mé kariéry, asi i pro to, že se jednalo o Mistrovství světa. Konkurence byla opravdu velká, proto jsem ráda, že jsem se držela v popředí, škoda jen, že mi těsně unikla vytoužená medaile. Neměla jsem však ideální začátek, ve 3. kole jsem zbytečně prohrála.

Říkáš, že byla konkurence obrovská, kdo byl největší favorit ?

Největší favoritkou byla hráčka z Peru, dále sem patřila hráčka z Indie, Rumunska, Gruzie, Azerbajdžánu a mezi spolufavoritku jsem podle papírových předpokladů patřila i já.

Jak dopadly papírové předpoklady ?

Musím říci, že ty se vcelku naplnily, na prvním místě skončila zaslouženě hráčka z Azerbajdžánu, druhá byla Peruánka a třetí Indka. Byl to však obrovský boj, výsledek v posledním kole často rozhoduje o úspěchu či neúspěchu. Já jsem hrála poslední partii více než 5 hodin, byla jsem úplně vyklepaná a i když jsem vyhrála, tak i po skončení partie jsem byla tak nervozní, že mi vyletěla propiska z ruky a nebyla jsem schopna vůbec podepsat partiář (smích)

Patřila jsi mezi favoritky, bály se Ti soupeřky ?

Nevím jestli se mě bály, ale rozhodně mi nedaly nic zadarmo. Jako spolufavoritka jsem cítila samořejmě určitou zodpovědnost už tím, že reprezentuji, ale nervózní jsem ani nebyla, snad kromě poslední partie. Ono hrát v mládežnické kategorii v pozici favoritky není žádná sranda, lehce se stane, že se na vás soupeřky lépe připraví, mají na vás více partií k dispozici pro pro přípravu, mohou vás lehce překvapit. V prvním kole jsem měla lehčí soupeřku, tu jsem porazila, takže pohodička, ve druhém kole přišla remíza, takže žádná tragédie. Ve třetím jsem měla soupeřku z Vietnamu, přehrála jsem ji, ale pak jsem špatně vyhodnotila situaci a partii prohrála, zcela zbytečně. Musím říci, že s Vietnamkami se mi hraje hrozně, jsou to naprosto šílené partie, ony hrají podle intuice, takže když mají prohranou pozici, pořád vymýšlí záludnosti , hrají houževnatě a vy se pak možná nakonec zblázníte, polevíte a najednou se vzdáváte, to se stalo i mně, byla jsem na sebe pěkně naštvaná. Hrůza. Takže začátek nic moc, pak jsem musela máknout, ve zbývajících osmi kolech jsem 5x zvítězila a 3x remizovala, především dobrý finiš 3,5/4 mi pomohl ke 4. místu. Určitě jsem spokojená.

Co příprava na soupeřky, je nějaká před partií ?

No jasně, bez toho to dneska už nejde, kdo se nepřipravuje nemá šanci, to by musel být génius. Já se se svým trenérem připravuji na každou soupeřku, přehraji si její partie, s trenérem se snažíme odhalit její slabé stránky a podle toho i zvolit strategii, vhodné zahájení. Někdy se to daří více, někdy méně, každopádně je to dobré i z psychologického hlediska, protože se vám lépe hraje s pocitem, že jste na soupeřku připraveni. Ohledně psychologie se mi daří taková taktika, že se podívám na soupeřku, řeknu si, že vůbec neumí hrát šachy a že ji porazím (smích).  Není to neústa k soupeřce, ale je to součást přípravy, funguje to, teda většinou, abych byla přesná (smích).

Co dělá šachista, když zrovna nehraje, má po partii ? Jde třeba do baru a oslavit vítězství nebo pít na žal nebo spíše jde odpočívat na hotelový pokoj ?

Asi záleží na tom,jak náročnou partii máte za sebou. Já si jdu většinou opravdu lebedit. Když prohraju, lehnu si na postel a pustím si nějakou hudbu. Ta mi pomáhá. Když vyhraju, akorát se navíc pochlubím s partií, ale většinou stejně skončim u relaxování. Ono se to možná nezdá, ale šachová partie vás dokáže dost vyčerpat. Hlavně pokud hrajete těch 5 hodin. Proto musí mít i šachisté dobrou fyzičku.

Mistrovství se hrálo na řeckém poloostrově Chalkidiki, jak jsi se tam dostala ?

Na MS jsem se moc těšila už i pro to, že jsem na stejném místě hrála nedávno řeckou ligu a opravdu se mi tam líbilo. Tentokrát to ale bylo horší. Kvůli nákladům celá reprezentace letěla na MS z Vídně. Každý se do Vídně musel dostat po vlastní ose. Já jsem jela se svým trenérem  nočním vlakem z Prahy do Vídně, ten však měl hodinové zpožění, což mi ale vůbec nepřekvapilo, u nás je to zcela normální. Naštěstí jsme ve Vídni letadlo stihli, potkali jsme se tam s ostatními reprezentanty a vyrazili směrem za našimi soupeři. Let byl vcelkem v klidu. Jídlo však hrůza, u nizozemnských aerolinek si již nikdy svačinky dávat nebudu .

Co organizace celého Mistrovství ?

No tak to bylo takové normální kromě zakončení, které se jim tedy vůbec nepodařilo. Během poslední partie nám připomínali, abychom na zakončení šli, že je 8 cen v každé kategorii. Nakonec to vypadalo tak, že tam hodinu mluvili (nevím co, protože tam byl šílený hluk), pak bylo nějaké taneční vystoupení , což byla fakt půhodinová hrůza a na závěr začalo vyhlašování. Vyhlašovalo se od nejmenších, malí dostali medaili a čekali. Bohužel marně, protože byla pouze jedna cena – právě ta medaile (teda první tři dostali ještě malý poháry). Bylo to trošku nefér hlavně vůči těm nejmenším. A jak vypadala moje bramborová medaile? Bylo na ní napsáno: „4th-8th place“. To mě trošíčku urazilo . Ostatně chápu, že šetřit se musí a Řecko především, ale tady to bylo dost přehnané. Ale jinak to bylo všechno celkem fajn.

Kristýno, jaké máš cíle do budoucnosti , co tě čeká v nejbližší době ?

Skromnost především, ale chtěla bych být suverénně nejlepší žena u nás . Naše původní jednička se šachy sekla (což je veliká škoda), tak teď už tu i nějaké naděje jsou. Co se týče nejbližších turnajů, chystám se svým trenérem akorát na turnaj do Rakouska a pak na uzavřený turnaj v Mariánských Lázních, kde se budu snažit uhrát svoji třetí a poslední normu velmistryně. Bude to sice těžké, ale věřím, že když se sejde sportovní forma a k tomu aspoň trochu tolik potřebného štěstíčka, tak se mi to podaří. Musím věřit, protože víra je základ úspěchu.

To byly šachové cíle a blízká šachová budoucnost, ale co nějaké životní cíle ?

No, já ještě studuji na gymnáziu a letos mě čeká maturita. Ne že bych byla nějaká “hr” do učení, ale zatím jsem od začátku školního roku moc času ve škole nestrávila,tak mám opravdu co dohánět. Takže cílem je určitě úspěšná maturita a potom příjimací zkoušky na vysokou školu. Ještě však nevím na jakou vejšku“ půjdu, začnu to tepr řešit. No a když už půjdu na vejšku, tak ji chci samozřejmě zvládnout. Snad to nějak zkloubím dohromady se šachama. A po „vejšce“ ? To fakt zatím nevím, to je ještě daleko, tak daleko nepřemýšlím..  

Ještě se vrátím k tomu tréninku, většina lidí si těžko dokáže představit, že se dají šachy trénovat

 No jasně že musí, bez toho to na nejvyšší úrovni nejde. Ano, je pravda, že to nejsou hodiny týdně trávené v posilovně nebo na hřišti, ale na druhou stranu, ať se to může zdát někomu komické, i fyzická kondice je pro šachistu velmi důležitá. Člověk často hraje 1 partii klidně 6-7 hodin a psychika zde jde ruku v ruce z fyzičkou, kdo nemá slušnou fyzičku, je náchylnější k chybám a ve vyrovnaných zápasech to pak může být rozhodující faktor. Vyloženě ze šachového tréninku, tak já trénuji 3 hodiny týdně se svým idividuálním trenérem p. Juřkem, jinak samozřejmě ještě sama řeším různé kombinační úlohy, studuji zahájení, přehrávám vlastní partie i partie soupeřů a beru do ruky různou šachovou literaturu. Ač se to může zdát úsměvné, šachy jsou také dřina, stejně jako jiné sporty,  i když trochu z jiného pohledu.

Máš nějaký šachový vzor ?

No nemohu říci, že bych měla jeden konkrétní šachový vzor, líbí se mi spousta hráčů, myslím šachově (smích) . Nejvíce se mi líbí techničtí šachisté, hráči, kteří mají na vysoké úrovni techniku v šachové partii. A mezi nimi bych chtěla jmenovat asi izraelského velmistra Borise Gelfanda, ten má opravdu pěkné partie. Určitě bych někdy chtěla hrát jako on, ale vím, že toto je nereálné.

Nezbývá než Ti popřát hodně úspěchů v Tvém šachovém i osobním životě a díky za rozhovor

Děkuji

(Karel Nováček)